Chytrák Janek z Podolanek

Jak ti naše ogařiska po těch kopčiskach putovali, narážali na nejednoho čeledína co pod čepicú měl. Ľudé co nad jejich výmyslama krútili krkama, ti byli ještě dobračiska, ale někteří co vymýšlali zlepšovácí metody, ty by stálo vytahat za úšiska.

Najlepší byl henkaj Janek, ešče ani nic Ondráš neřeknúl, ale Janek už teorijú z huby púšťal. Ondrášovi moc na frňák nešlo nahoru na ten krpál vylézať, a i z dědiny na Lysú létať chcel. Tož Janek vymyslil, prý podle veveřisek, metodu odrazovú, která větr pod křídla lepší nažene a ogary na vrchol vynese. Veveřiska, šak víte, jak z jednoho na druhé stromisko skokem létajů, tož prý blechama co v kožuchu majú to je.

Tož Juráš sa té hlupotiny chytil a blechy sháňat šel. V každé chalupě do psí budy vlez, a nějakú tu havěť nasbíral a na sebe naskládal. Jak odraz podle Jankového návodu dopadúl si domyslet svedete. Šak ještě týdeň byl pro smích půlce dědiny. Jak se mu pak všeci smíli šel na faru žalovat, šak platné mu to bylo jako čertovi hráble. Pan farář mu nadělil pytel otčenášu za hlupoviny.

Tak Juráš dopadnul, že mu ani ruku nikdo chvílu podat nechtěl bo sa blech bál. S tú rukú podobně skončil pak o dost pozdějí i jeden náš závodník co sa ze slovenského pola vracál.  O tom ale někdy indy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.