Ondráš a Juráš, první lysohorští plachtaři…

V kalendářu Štěpán, slunko za mrakama ukazuje odpoledňa a gdesi pod Lysů Horů…

…skupina omrzlých plachtařů těžce hňápe z Lysé hory, na otevřených stráňách je mrazovity větr bičuje, zmrzle krystalky jim do hub bodajů… Taká mhla až je tma bílá a kypající sněh zakrývá prochozený chodník do doliny. Jen co od pecka z chaty odešli a vydali sa na cestu z toho kotára začli sa motať a blúdiť. Kus kilometrú v tom sněhu nachodili, když naráz na dřevěnicu narazá. Kúř z komina ide, přes okna rozsvěcené uviďá, tož nečekajů a dovnitř sa šinú. Jak sa ukáže bývá tam stařenka, zehřeje jim čaj a kyselicu je uhostí.

Jen co sa ogaři, i cérky plachtařské tam sú, ohřejú dajú sa do vypravováňa… Starý přes sto roků příběh o beskydských ogarách co tu na horách ovce pásli, o chacharách Ondrášu a Jurášovi, co gdysi první větroplaši bývali.

“ …už dávno, dvakrát storoků dozadú, beskydské stráně obývali bačové, a dva z nich – Ondřáš a Juráš sa do kronik zapísali. Paměť ludí je krátká, málem by sa na ně zapomnělo. Tož teď tomu jináč bude.“

Tož ogařiska pod Lysů horů bývávali, to ještě špicu na vrchu neměla. Každý den museli hore šlapat a potom zasej dolů, jak na kolotuču. Šak nejedenraz sa motali jak o púti. Ale dobří Šalamúni to byli, trocha rozmýšlali a nápad zrobiť první valašský větroplach byl tu. Dáť dohromady nad parú ohýbané olšové pruty sa jim podařilo, ostříhaným ovčím rounem kolky potáhli a z lysohorských grúňú dolů do doliny létali.

Plachtaři od stařenky dostali zápisník od těch dvoch plachtařských průkopníků. Budú v něm až příde čas listovat a naleznú vzácné fotografie a nákresy…

Přijdíte do Frýdlantu nad Ostravicí, do holušky valašského plachtění, zalétať nad Lysů horu a i dalej, a hlavně následovať Ondráša a Juráša!