Věru patálija

Chachary naše Ondráša a Juráša sme Vám už vylíčili a tož i představu jakúsi o nich si už vymalujete. Kerúsi ale děvčicu představit by sme i mohli…

Juráš a Ondráš se raz po žnách v hospodě zlépali, piesničky skoro jak o vaječnici po pólnoci békali a ostudu tak robili. Měsíc jak na sviňu málo svítíl, že ani od chalup na kraj lesa viďět v tej tmě nebylo, gdyž tu z poza chalup fešná robka, jak hvězda sa zabléskla. Kerá toje Ondráš na Juráša dotíral, mhúřili oba dva ty svoje očiska, jak kočka o poledni, ale dohlédnuť sa jim nepodařilo, a ani ty jejich nožiska už neposlúchala tak kočisko sa jim z pazurů vyzméklo.

Na druhý deň, oba dva bluznili jaká to bohyňa jim včera hlaviska očarovala. Marně po dědině blúdili z horního na dolní konec, sem a ta,m a každů gazděnu zpovídali estli nepřídu na to kerá to včera mohla byť a tak oba ošálit. Tož za strykem do Polanky sa umluvili, že sa vydajů, a tam sa im isto rady dostane. Tož šli. Stréčisko zrovna slépkam na dvorku vysvětloval kerá kde može, a kerá jak má po hřadě do kurníka lozit, ale i radu jim nakonec stihnúl dať. Prý ke strýcu Jackovi ísť majú, ten pry z logra of kafiska měřá co a jak bude, a co a jak bylo a co a jak je. Tož uvidíme estli im dobře poradí, bo sa umluvili, že k nám tadyk k Malchoru dojede a věštění na místě převede.

Tož každý ať za týdeň pořádný logr má